Návštěva 16 díl

11. ledna 2012 v 12:30 |  Návštěva
Naty
Tak to vypadá, že se mnou kluci budou chodit i do školy. Bude to těžký, ale vyrovnám se s tím. Tak, teď jen zabalit dárky, dát do taštiček. Jen aby kluci byli pohromadě. Potichounku jsem vyšla z pokoje. Slyšela jsem, jak jeden z kluků telefonuje. Zaťukala jsem a vešla. Mitchel pochodoval po pokoji a telefonoval, Mason seděl na posteli s noťasem a Marc seděl a četl si nějaký časopis. Mitchel, když mě uviděl, zavěsil a zetal se "Co potřebuješ? Zase Masona, aby tě vozil?" řekl nabroušeně a ironicky. S klukama jsem se na něj podívala naprosto nechápavě. "Brácha, ty máš krámy?" zeptal se ho Marc. "Ne nepotřebuju, jen Vám něco nesu. Marcu, ty první. Všechno nejlepší k narozeninám, hodně štěstí, lásky a zdraví. A hlavně bezednej žaludek." Vlepila jsem mu pusu a dala dárek." "Jee děkuju, vždyť jsem ti ale říkal, že nic nechci. Tak uka, co jsi mi dala?" vrhl se do rozbalování. "Jee děkuju! Tyvoe, ten je krásný a to M taky. Počkej, co je tohle? Poukazy? Děláš si srandu? Jsi blázen" řekl Marc a vlepil mi pusu. "Tak, teď ty Masone. Ty jsi měl narozeniny asi před 14 dnima. Tak všechno nejlepší, hodně štěstí a úspěchu a moc se nesázej, aby si mě pak zase nemusel vozit na zádech!" oba jsme se začli smát. Otevřela jsem dveře a dala mu tu bednu. "Naty, to tam mám popruhy?" začal se smát. "Jee ananas…hmm a dokonce hodně. Počkej, tady taky něco mám. Jéé taky náramek. Děkuju moc" řekl, objal mě a dal mi pusu. "Teď ty Mitcheli. Všechno nejlepší, hodně štěstí, ať se ti daří a holky tě jen nevyužívají" řekla jsem a po vteřině zaváhání jsem mu dala pusu. Bože, proč jsem to udělala? Proč? teď si bude myslet, že jsem fakt ta pipina. Zase jsem zpoza dveří vytáhla dárek. Určitě věděl, co tam bude. Aspoň ten náramek tusil. Uvolněně, a v jiné tónině, než bylo přivítání, se začal hraně strachovat, když dárek rozbaloval. "Co tam bude? Co na mě vyskočí? Zas nějaký hnusný slovník?" dobíral si mě. Jako první objevil gumový medvídky. "Děkuju. Marcu, ty na ně ani nesáhneš, jasný?" začal vyhrožovat. "Jee, já jsem taky dostal náramek, je krásnej, děkuju" řekl a objal mě. Objetí trvalo déle než s klukama, ale upřímně? Mě to ani trochu nevadilo. "Líběj se Vám aspoň trochu ty dárky?" "Trochu? Vážně děkujeme, hlavně já, vždyť já mám narozeniny až v červenci" začal Mitchel. "Já vím, ale kdo ví, jestli Vás ještě někdy uvidím" řekla jsem sklesle. Nedokázala jsem to potlačit. Jak mi za 1 den mohli takhle přirůst k srdci? "Neboj se, to se uvidíme. Víš,o čem jsme mluvili ne?" řekl Mason. "Ano vím" usmála jsem se. "No nic kluci, letím se vykoupat a spát. Ráno v 7, ahoj" rozloučila jsem se s nima. "JJ, ahoj a děkujeme" ozvala se trojhlasná odpověď. Uff tak to mám za sebou, teď jen napsat Kačce, vykoupat a spát. Kacko, zítra v 7:10 jsme u tebe. Kluci jedou taky, asi s nama budou chodit do skoly. Dobrou:-*. Když jsem vylezla z vany, měla jsem tam odpověď. Ok, a nedelas si srandu? Tyvoe, vis jaky to bude ve skole? Mno, ale my to zvladnem. Jinak Marc je mrte kus. :-D dobrou kocko.! Musela jsem se usmát. Ale ne, odpovídat ji nebudu. Potom jsem se převlékla do pyžama a zalehla. Pohled mi sklouzl na plakát Mitchela. Toho Mitchela, kterého obdivuju, toho co miluju… a toho? Co leží vedle v posteli. Najednou mi začal hrát mobil. Cože? SMS? Kdo to může být? Vždyť Kačce jsem neodepisovala. Zvědavě jsem otevřela SMS a srdce se mi snad zastavilo. To musí být omyl. Co by mi chtěl? Proč by mě v 10 večer psal sám Mitchel Musso? Naty opravdu dekuju za darky. Strasn si toho vazim a kluci taky. Jinak se ti chci omluvit za to dnesni chvilkove chovani, choval jsem se jako blbec. Cože? Ne jen že mi píše, ale i se omlouvá. Tak tohle se člověku nestává každý den. Po chvilce jsem mu odepsala. Nemas za co dekovat, nic to není. Stejne bych ti ho poslala. Nevim, proc ses tak choval, ale zabolelo to. Hlavne jestli uz je to v pohode. Z vedlejšího pokoje jsem nic neslyšela, asi si vypl zvuky. Další SMS. Nevim, ani proc sem se tak choval, jestli na to prijdu,, tak to zmenim,ale ty uz chces asi spat a jat e tady otravuju. Tak se mej krasena krasny sny a rano prosim netrenuj skok daleky. A jestli jo, tak me prosim upozorni. Bože, zase vymejšlí kraviny:D Ano, tak se tak v 7:08 nevyskytuj v me blizkosti, a v blizkosti schodu. Bude trenink,az zas nebudu stihat a Mason bude startovat. A ty neotravujes nikdy, tak toho nech. Dobrou:-* tak takovédle rozloučení jsem fakt nečekala, nevím proč mi psal, ale jsem ráda. S pocitem, že první společný den jsme přežili, a s nadějí, že všechny ostatní budou taky takové, jsem šla spát
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama