Návštěva.....6.díl

14. září 2010 v 11:17 |  Návštěva
Panebože, co se to zase děje?Někomu švihlo?? Vztekala jsem se. Najednou se ozvalo bouchnutí dveří a anglický hovor.V tom hovoru
bylo pobavení i vztek. Stihla jsem jen napsat SMS Kačce, že už je to tu a vyšla jsem. "Naty, kde vězíš?Pojď už dolů!" "Jen si umeju ruce!" "Dobře, tak pak přijď do obýváku" jak si tak meju ruce, najednou tam přiběhnou dva pejsci. No pejsci...jeden vlčák a jeden bígl. Hned mě začali oňufávat a vrtět ocásky....Tyvoe, to to pěkně začíná...Než sem sešla, zastavila jsem se nahoře na schodech. Zrovna jsem slyšela, jak se taťka anglicky ptá: "Nejsou tam nějak dlouho?" ustaraný hlas se nesnažil ani zamaskovat. " Nn neboj, oni to zvládnou" odpověděl pobavený hlas "Kde je vůbec Naty?" zeptal se ten samý hlas. "To nevím, ale měla by tu být každou chvilku. Jen je trochu mimo, to že přijede jsem ji řekl až včera ráno, ale nemá potuchu KDO vlastně přijede. Ta nás asi zabije" odpověděl napůl pobaveně, napůl vážně taťka. "Ta nás asi zabije? Nemá tušení KDO přijede? tak tohle se mi ani trochu nelíbí" "Naty, to tam to mýdlo vyrábíš? Pojď už konečně dolů a neboj se" lákala mě mamka.

Tak..nadechnout...vydechnout...pravá....levá! A jde se na to! Když jsem scházela dolů, z každé strany jsem měla jednoho psíka. Tak už jen kousínek a jsem tam. Mmmnt, jsou tu jen dvoje boty navíc a přijeli auta 4. To je divný.Mno tím se teď zabývat nebudu. Vešla jsem do obýváku a zády stál muž a hubená žena. "Aaa tady ji máme cestovatelku" řekla mamka. Všichni se na mě otočili a já spatřila krásnou ženu a pohledného muže. Tyjo, někoho mi připomínají, ale jsou tak krásný. "Ahoj Naty, tak ráda tě poznávám. Jmenuju se Ashley." "Dobrý den, já jsem Natálie" Podali jsme si ruce. "Naty, přece si nebudeme vykat....tak znova! Já jsem Ashley-ahoj, já Naty!"
"Ahoj, já jsem Nick. Natálie" špitla jsem. "Mno a našeho Stitche a Bubla znáš, jak tak koukám. Stitch je ten větší" "Ano,ano znám, jsou to přítulní pejsci" "Ani moc ne, jen poznají správné lidi a ty patříš mezi ně, aspoň podle nich." " A kde jsou kluci?Vážně se mi to nelíbí" vyslovila mamka nahlas to, co mi vrtalo hlavou. "Tak nevypadalo to zle, ale pokud do 5 minut nepřijdou, tak se tam půjdeme s Karlem podívat." "A co Naty? Co ve škole?" zeptal se Nick a čekal na odpověď. " Mno dobrý, až na jeden problém, který se ale netýká učení...a. co ty? jakou jste měli cestu? Neotravovali Vás moc?" "Ne, cesta byla dobrá viď Nicku? Akorát Bublo se nám tam malinko pozvracel" "Personál si nebylo moc nadšený co? Nezačali Vám nadávat, že jste mu měli dát pytlík na zvracení?" vypadlo ze mě, než jsem se mohla zastavit. Všichni se v tom okamžiku začali smát. "No Naty, máme vlastní tryskáč, tak i příjemný personál, ale vezmu si tvoji radu k srdci a nazpátek dáme Bubloj kolem krku blicí pytlík" řekl se smíchem Nick. "Mno dobře, nechám si to patentovat!" řekla jsem a čekala až se dosmějou. "Tyjo, tady je nějak veselo" ozvalo se ode dveří. Jako na povel jsme se všichni otočili. "No konečně, že Vám to ale trvalo" pokárala Ashley svého syna se smíchem. Byl to vysoký, hnědovlasý kluk. Měl vypracovanou postavu a krásný usměv. Někoho mi připomínal. Jeho obličej už jsem viděla. Ten klučina mě sjížděl pohledem a usmál se na mě. Rozešel se ke mě a podal mi ruku. "Ahoj já jsem Marc. To je hezká výzdoba, děkuju. Jakou děláš školu? Neděláš design nějakej?" zeptal se a třásl mi přitom rukou. "Ahoj, já jsem Naty. Tak to ty máš ty narozky? Tak to moc gratuluju. ale omlouvám se, nestihla jsem koupit dárek. NĚKDO" ..a při těch slovech jsem se koukla na naše "řekli až včera že přijedete a až asi v 10 večer, že má jeden z Vás narozky. Ale zítra ho půjdu koupit, slibuju. Jinak chodím na jazykovej gympl" řekla jsem. "Nee to nemusíš! Já ani nevěděl, že to víte! Děkuju moc" a vlepil mi pusu na tvář. Tyjo, ten nevypadá na nějakého otrapu. "A kde máš bráchy?" zeptal se Nick a koukl z okna. "Ale volaj, hned jsou tady prý." řekl a usmál se. "Ty Karle? Já vím, že je to neslušný ale mám strašný hlad" Když se Bublo poblil, nějak mě ta chuť přešla! A při tom čekání mi vyhládlo" prosebně se zakoukal na mého taťku. "Naty, ty si slyšela tu historku o Bubloj?" zeptal se mě. "Nech toho Marcu, jasně že si vem cokoliv chceš. Tady máš chlebíčků a jestli chceš i něco jinýho, řekni si, nebo si to rovnou vezmi. Přece jenom budeš tu teď po nějakou dobu bydlet. Ano slyšela, právě proto jsme se smáli, Naty zase dřív mluvila, než myslela a rozvinula svojí teorii o tom, že by měli příště Bubloj dát blicí pytlík!" řekl taťka a znovu se všichni začali smát. Marc zrovna jedl, takže mu zaskočilo a my mu museli to vejce vymlátit ze zad. Když už se to z něj všechno dostalo, otočil se na mě a se smíchem řekl: "Tak to je dobrý!:)" Začali jsme dál rozvíjet teorie o nejlepším pytlíku, Marc mezitím spořádal po

lovinu chlebíčků a brambůrky. Až sem se divila , kam to dal! Najednou se pejsci s vrtěním ocásku rozběhli ke dveřím..."Aaaa že by mladí pánové konečně dorazili?"řekl polorozlobeně Ashley. Kluci to museli slyšet, protože se zasmáli,něco si řekli
a jeden z nich odpověděl "No tak, přece by ses nezlobila! Vždyť se koukni, jak je tam krásně a navíc jsme museli zařídit, aby sem nepřišli zas a aby to nerozkecali dál" Panebože...ten hlas, ten hlas já poznávám! Ne to si musím jenom nalhávat, tohle nemůže být pravda. Kouknu se na taťku. Ten mě se zaujetím pozoruje a asi mu dochází, co se mi honí v hlavě. To by mi taťka určitě řekl. I když nad tím přemýšlím....ten jekot holek, ty auta....najednou se ze dveří dvojhlasně ozvalo "Ahoj Karle a Míšo, kde je Naty? Chceme jí konečně poznat" slyším a pomalu se otočím po hlase. Když vyhledám ty dva, nemohu uvěřit svým očím a mám pocit, že se zblázním! Ve dveřích s okouzlujícím úsměvem na tváři stojí ON!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama