Návštěva......4.díl

14. září 2010 v 8:37 |  Návštěva
"Tyvoe Naty! Ty si fakt mimo. Nebo jste se snad přestěhovali? Vždyť bydlíte TADY! hučela do mě a přitom mi šťouchala do žeber. "Jee ajo! Jasně že jsme se nepřestěhovali! Začla jsem se smát a vyskočila jsem z autobusu, který se začal pomalu rozjíždět. "Kači, jdi pomalu nahoru, já si dojdu na záchod a přinesu ty misky a skleničky. Chceš brčko?" "Jooo ale to růžový, zakroucený, tam s tím! Víš jaký ne??" odpověděla mi. "Jo, přesně vím, co myslíš!" Když jsem šla ze záchodu, vyhla jsem se pohledu do zrcadla a nasměrovala svoje kroky do kuchyně. Tyjo, kam to brčko mamka dala? Prohledala jsem půlku skříní a furt nic.Tyjo…tak jsem blbá? Hned se mi vybavil mamky obličej i její výraz. "Ne Natálko, kdybys něco dělala, věděla by jsi,kde co je". Po chvilce jsem to brčko našla a mohla vyrazit nahoru. Když jsem tam došla, Kačka už seděla na mém novém gauči. "Hej Naty, máš novej gauč viď?" zeptala se a natáhla se pro misku. "Jo, dostala jsem ho od taťky,prej mu cvrnknul do nosu a ten starý už byl rozvrzaný" posadila jsem se k ní nasypali jsme si medvídky, nalili 7UP a začučeli se do filmu. Nic, vůbec nic jsme nevnímali."Kačii to bylo něco, nevadí ti doufám, že to bylo v angličtině s titulkama?" zeptala jsem se po skončení a koukala jsem na ni. "To bylo naprosto úžasný! Ne nevadí, vůbec ne!" řekla s nadšením a já věděla, že mi nekecá. "Naty, nemůže taťka
sehnat i 4?" řekla a tvářila se nadšeně! " No Kačko, to by to musel asi sám natočit" smála jsem se, "Tyjo Káčo, já jsem tak přecpaná" řekla jsem a koukla na naše břicha. Vypadaly jsme jako těhotný! V tom okamžiku jsem uslyšela pneumatiky dvou aut. "Jé naši jdou doma" " Noo tak to já půjdu" řekla a zvedala se"proč bys jako chodila?" zeptala jsem se s úžasem. Doufala jsem, že tu zůstane. "Ale ne, já musím. Musím

vychodit aspoň malinko ty gumídky, protože mě doma čeká večeře. A navíc, tebe čeká rodinná porada" řekla a pomalu vycházela z pokoje. Pomalu a smutně jsem šla za ní. "Ahoj Natálko, ahoj Kačko" ozval se ze zdola taťka. "Dobrý den" "ahoj" řekli jsme
s Kačkou. "Ty už odcházíš , Kačko? Ty nezůstaneš na večeři?" zeptal se taťka. "Ne pane Dvořák" odpověděla a nazouvala si boty. Káťu znám už dlouho, tak dlouho, že patří do naší rodiny. I mamka s taťkou si ji oblíbili a maj ji rádi. Dokonce občas s jejíma rodičema zajdou na kafčo. "Kde je mamka?" zeptala jsem se taťky, protože mi bylo divný, že nepřišla s ním. "Ale šla do sklepa, něco tam odnést" řekl a tajuplně se pousmál. Koukla sem na Káťu, jestli si toho taky všimla. Ta na mě koukla s povytaženým obočím, což znamenalo jediné-viděla to samé jako já. "Tati, jdu vyprovodit Káču, měli jsme gumové medvídky a potřebuju to rozchodit." " Dobře, ale neloudej se pak, musíme večer něco důležitého vyřešit" "jo jasně, vždyť mě znáš!" "Noo právě proto!" řekl se smíchem a nechal nás tam. "Tak pojď, nebo se zblázním." "Ty Naty, myslíš, že to u Vás večer bude hustý?" zeptala se a přitom na mě zaujatě koukala. "Hele já nevím,pokud neudělám scénu já, tak si myslím že mamka o tom ví a je nadšená. Každopádně ti pak hned zavolám, bude toho hodně a mě se to nebude chtít psát na ICQ." "Heej už jsem doma, to to uteklo! Tak pa a držím palce" "Měj se Kači" nasadila jsem si sluchátka, zapla Jonas a šla jsem....."When you look me in the eyes"....Joo kéž by ty krásný, hnědý oči...Bože už zase. Už zase na něj myslím. Tak ráda bych ho spatřila. Mohla se ho dotknout. Jak sem tak šla, skoro jsem si nevšimla černé dodávky, co stála v blízkosti našeho domu. Tyjo, co to je? A co tu dělá? Sem jí tu nikdy neviděla. Mno to je jedno. Už sem skoro odemykala dveře, když jsem zakopla o jednu krabici. Po otevření jsem zjistila, že tam jsou misky pro psy. Cože?? My
mít psa? "Mamiii?? My budeme mít psa??" "Prosím? Naty? Ty sis něco šlehla? Kde by jsme asi sebrali psa?" zeptala se s nehraným úžasem. "No jen sem venku zakopla o krabici a tam byli misky" "Joo takhle. No pojď se najíst, s taťkou ti to vysvětlíme" "Dobře, jen si dojdu na záchod" že by přece jenom měli psa? Teda vypadá to na dva nejmíň. Když jsem přišla do kuchyně, mamka s taťkou už seděli u stolu a čekali na mě. Před sebou měli talíř s čínou a Colu. Sedla jsem si a vyčkávavě na ně pohlédla. "Tak co, jak dneska bylo ve škole?zeptala se mamka. "Ale jo dobrý. Dostala jsem dvě jedničky z angličtiny a španělštiny. Si představte" začala jsem vyprávět. Když jsem si ale vzpomněla na Kačku, začala jsem se smát. Mamka i taťka na mě koukali s úžasem ale hned se začali smát. "Kačka zase perlila. Z angličtiny jsme měli mluvit na téma příprava kuřete. No a nevím na co myslela, ale začla tam vyprávět, že před tím, než ho dá na pekáč oholí a vyčistí mu zuby" dál jsem se nedostala, protože rodiče vyprskli smíchy. Taťka měl v puse zrovna rýži, takže mu zaskočila a my mu s mamkou tloukli do zad. Po chvilce vykuckal poslední zrnko a řekl "Mno to teda. Chudák, úplně vidím, jak se jí všichni smějou. No jo, Kačka, ta byla vždycky blázen" dále jsme si povídali a vzpomínali na naše zážitky s Kačkou. "No a teď, proč jíme všichni společně" začal taťka. Konečně, už jsme myslela, že nezačnou. Pomyslela jsem si. "Jak sem ti říkal dneska ráno, přijede k nám Nick s rodinou. Zůstanou u nás nejméně měsíc. Vypadá to, že dýl. Jak sis určitě všimla, před domem stojí černá dodávka. Jsou v ní jejich věci. Po večeři je nastěhujeme do domu, A do pokojů. Prosil jsem je, aby ty krabice označili jmény. Je neslušné lézt do cizích věcí. Rozhodli jsme se, že kluci budou mít pokoj vedle tebe a Nick s Ashley vedle nás. Mluvit s nima budeme anglicky, i když se chtějí zdokonalit v češtině. Když jsem tam byl já, učil jsem je česky. Takže vlastně bude jen na nich, jak budou chtít komunikovat. Myslím, že by bylo dobré, aby sis kluků všímala a brala mezi kámoše a do společnosti. Přes den tu budou sami nebo s Ashley. Podle toho jestli
ona bude jezdit do práce s mamkou každý den. Tak by bylo dobré je někam vzít. I když s jedním z nich to bude docela problém"...než stačil cokoli jiného říci, skočila jsem mu do řeči. " Jak problém?"nechápala jsem. " No to uvidíš zítra" "ZÍTRA?" Zděsila sem se "Jak zítra? Proč jste mi to řekli až den předem? Jste normální?" začla jsem nadávat, ale při pohledu do jejich nadšených tváří jsem přestala nadávat a čekala jsem, co z nich ještě vypadne. Když se k ničem neměli, zeptala jsem se já. "A co ty misky? Neříkejte, že mají psa" "No ano mají, a dva dokonce" hmmm super. Moje obavy se vyplnili. Teď aby ještě byli ty kluci magoři a stěhuju se ke Káče. Dneska ji to oznámím, aby s tím počítala. "Naty už jsi dojedla? Že by jsme šli pro ty krabice" Dobře, jdu si vzít mikinu" řekla jsem a vyšla schody do pokoje. Pohled mi padl na dveře od druhého pokoje. Tak tady budou celý měsíc. Doufám, že ty krabice nebudou moc těžké. Než jsem došla dolů, naši už byli venku. Když jsem koukala do dodávky, nevypadalo to, že u nás budou na měsíc, ale na rok. "Tati, vážně se sem nestěhujou? Se koukni, kolik toho tady maj" zeptala jsem se ho s nevěřícným výrazem. "Ale Naty, vždy´t víš, že jich je 5 a dva pejsci k tomu" řekl taťka se smíchem. "A tati, jak poznám čí je co? Vždyť to není pojmenovaný". "Ale je, se koukni. Máš tam N+A-to je Nicka a Ashley
nebo 3M a to jsou kluci. Pro psi už máme v domě + jsme jim s mamkou dneska koupili pelech" řekl. "Aha a tati? Jak se jmenoujou ty kluci? Vím jen, jak se jmenujou rodiče"řekla jsem napůl naštvaně a napůl zvědavě. "No zlato, to si počkej" řekl taťka a v očích se mu objevil tajuplný výraz. Hmm super, další překvapení. Kolik jich ještě bude? Po zbytek času kdy jsme tahali krabice z auta, jsem nepromluvila ani slovo. Zato rodičům se pusa nezastavila. Plánovali si kam, kdy a s kým vyrazí až tu budou Ashley a Nick. Na jakou akci půjdu já a kluci s nima. Nooo, tak jak to tak vypadá, tak jdeme na nějakou velkou společenskou akci v Praze. To mě na náladě moc nepřidalo. Jak já to nesnáším. Světla reflektorů, fotografové a bohatí snoby. No ale co bych pro svoje milované rodiče neudělala. Po asi hodině stěhování a tahání do schodů, mi mamka oznámila, že mám jít klukům přichystat pokoj. Protočila jsem oči a šla jsem pro povlečení. Hmm tak růžový asi ne. Modrý máme jen jedno tak vezmu zelený. Aspoň bude ladit k barvám stěn. Co bych tam mohla tak ještě dát? Asi ručníky do skříně, pytel do odpaďáku. No mohla bych sem dát ještě psací potřeby. Minule jsem je všechny odnesla. Počítač tam je, noťas si asi vezmou. Když jsem to všechno dotáhla a dodělala(mimochodem asi dvakrát sem se rozšlehala o nějakou krabici…ta mě neměla evidentně ráda), rozhlédla jsem se , ale něco mě tam chybělo. V tu ránu mě napadla škodolibost! Rozběhla jsem se do pokoje a začala hledat. "Sakra, kde jen to mám? Jeden je tady, druhý v šuplíku, ale ten třetí? Přemýšlej Natálie, přemýšlej" nadávala jsem si. "aaa už vím!" rozsvítilo se mi. Rychle jsem otevřela postel, našla co jsem hledala a upalovala zpět do pokoje. Když jsem se rozhlédla teď, bylo to dokonalé! Vše připraveno a jako bonus jsem na každou postel dala Česko-anglický slovník! Ať si hošánci nemyslí, že jen já se budu snažit. Ať se snažej i oni! "Naty, už to máš hotové? Uslyšela jsem zezdola. " Joo mám" "To je dobře, tak pojď dolů, musíme ti říct ještě jednu věc ohledně toho zítřka" Cože? Co mi ještě můžou chtít? Všechno mi snad už řekli! Pomalu jsem se loudala do obýváku. " No tak Naty! Trochu života" slyšela jsem z obýváku "No tak co je tak důležitého ještě? Zeptala jsem se otráveně. "Naty, úsměv. Ráno jsi nevypadala takhle znechuceně. No tak ještě k tomu zítřku. Zítra nepůjdeš do školy. Potřebuju, aby jsi zůstala doma, udělala chlebíčky a vyvěsila transparent a balonky.
Taky aby si počkala na doručovatele"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama