1.Díl-Faleš

25. května 2010 v 17:10 |  Faleš

"Slečno Nováková, nechtěla byste vstávat a věnovat se chemii? " uslyšela jsem z povzdálí. Co? Co? Co to ten Krampera zas mele? Jak vstávat? Zmateně jsem se rozhlédla a uviděla celou třídu, jak na mě kouká. A hlavně Míšu, která se na mě culí. "Víš co? Necul se, nemohla jsi mě vzbudit?" rozčilovala jsem se. " Ne nemohla,když mě se líbí, jak spíš,jsi roztomilá"Šklebila se. " Nooo děkuju no, ti si radši nechala Kramperu mě vybuzerovat?" "Nováková!! Vy spíte a teď žvaníte. Víte co? Pojďte k tabuli a něco nám povězte! Pusa Vám jede, tak uvidíme, jak Vám půjdou Oxidanty!!" Krampera mě tam dusil asi 10 minut a nedostal ze mě ani slovo. Možná tak tabuli plnou smajlíků. Tereza v první lavici nadšeně poskakovala s rukou nahoře! Bože, jak ta mě vytáčela, co si o sobě myslí šprtka jedna? "Nováková, Za 5. Ani Vaše kresby vám nepomohli! A příště mlčte" "Jistě, budu se snažit" nafučeně jsem odkráčela, sedla si do lavice a po zbytek dne jsem nepromluvila ani slovo. Radši jsem si do uší dala IPod s Jonas
Brothers a zasnila se. No zasnila, spíš jsem pokračovala v tom, z čeho mě Krampera vytrhl! Ach jo. Nevím co se to se mnou děje, ale v poslední době sem jim propadla. Líbili se mi vždycky, ale teď? Takové myšlenky, co se mi honí hlavou. Některé jsou i nezveřejnitelné. Kdyby se mi to jednou splnilo. Moje nejtajnější přání. Setkat se s JB,nebo se aspoň dostat na jejich koncert. Taťka sice slíbil, že mi to zařídí, ale nějak se k tomu nemá. K čemu mi to je? Mít bohaté rodiče, kamarády a zdraví, když nemůžu mít to, po čem toužím nejvíc? Vidět je a hlavně JEHO! Ty jeho tmavé oči, tmavé krásné vlasy a jeho plné a smysluplné rty. Ach jo… " Míšo? Já jdu, fakt nemám náladu. Už jsem volala mamce,posílá pro mě bráchu. Je nemocnej. Tak se měj a pa!" Míša na mě nevěřícně koukala, obrátila se a odkráčela za klukama. Jak sem tam tak stála, přemýšlela jsem. Bylo tohle divadélko vážně nutný?Mohla sem vzít aspoň Míšu. No jo, ale teď už je to stejně jedno. Nějak cejtím i pozoruji, že jsem protivná- a to strašným způsobem. Ještě že už je za týden konec školy.Všichni nám dali pokoj, jen ten otrapa Krampera ne. "TUUUUUUU- ty voe, co to bylo za blbečka?? Otočím se a spatřím bráchovo BMW. Noo to jsem si mohla myslet, kdo jinej by to byl?
Rychle nasednu,pozdravím bráchu a připoutám se. "Ty segra, děje se něco? Jsi nějaká divná" začal se strachovat brácha. Tom-to je snad jedinej člověk, na kterého nejsem protivná. " Nee Tomi, nic, jen mám takový zvláštní myšlenkový pochody" zašklebila jsem se na něj " už potřebuju prázdniny" "Noo tak ty tvoje myšlenkový pochody jsou vždycky komedie:-D. Jinak myslím, že tyhle prázdniny si užiješ extrémně" řekl tajemně. "Jak extrémně?"vykulila jsem na něj oči. Asi 5 minut jsem ho vydírala, mlátila, vyhrožovala že za jízdy vystoupím, ale nic nepomohlo. "Víš co? Tak si to nech lakomče!" vyplázla jsem na něj jazyk. " Noo taky nechám a moc si nedovoluj, jsem starší!" " Starší? O blbejch 5 minut a furt mi to cpeš!" teď už jsem vážně začínala pěnit. Nevím jestli jsem se
zmínila, ale Tom je moje starší dvojče, a nic mě na něm nevytočí tak, jako když něco nakousne a pak to nedopoví-za to bych ho zabila. S Tomem jsme si až neuvěřitelně podobní, ne jen povahově, ale malinko i v obličeji. Najednou začli v radiu hrát SOS od JB, tak sem to zesílila. Vím jak je tom nesnáší- a jeho výraz to jen potvrdil, tak sem to zesílila ještě víc. To má za to. Jakmile skončila písnička, uviděla jsem naší příjezdovku,počkala jsem na bráchu,než uklidí auto a společně jsme vešli do domu. Jen co jsme vešli,ozval se mamky hlas. "Kačko, Tome…pojďte do kuchyně,musíme s Váma mluvit" "Mamko, já musím taky? Vždyť se mě to netýká" žadonil brácha. "Ale týká, nastala změna plánu." Jen to dořekla, brácha se zasekl a v tváři se mu objevil zděšený výraz. Takovýhle výraz si u něj pamatuju. Měl ho vždycky, když viděl pavouka. Noo, tak to bude jebovka,jestli se brácha tváři takhle.Celou cestu do kuchyně jsme se s Tomem pošťuchovali a smáli se. Jakmile jsme vkročili do kuchyně, úsměv nás přešel. Na stole leželi naše pasy a mamka chystala jídlo a s někým mluvila francouzsky přes heandsfreat.Zmateně sem Koukala na Toma, který se ale tvářil, že se každou chvilku pozvrací. "Tak se posaďte a pořádně poslouchejte, hlavně ty Kačko.Jelikož jste dobří studenti a blíží se Vám prázdniny,s tatínkem jsme se rozhodli, že Vás pošleme za tetou do Francie. Budete bydlet s ní v hotelu, jelikož její dům se přestavuje. Budete tam 14 dní. Ty Kačko, pokud chceš, budeš si tam moc vzít Míšu. Tome je mi líto, že ty musíš taky, ale s tatínkem budeme celé dva měsíce v LA, kam za náma ovšem přijedete aspoň na týden. Potom si budete moct dělat, co chcete. Jo a Kači, máš ty nejlepší místa na Jonas Brothers. Ty Tome, půjdeš s ní a pokud pojede i Míša, tak i s tou. Nějaké otázky?" dokončila mamka. "PROČ???" zoufale zaskučel Tomáš. "Proč musím taky? Já tam NECHCI! Tu Francii bych přežil, ale ten koncert? Nenávidíte mě nebo co??"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama