Květen 2010

2.Díl-Faleš

25. května 2010 v 17:11 Faleš
Se smíchem jsem se na něj podívala. Neměla bych být ráda, ale
jak jsem vždycky ve svým živlu, když se brácha rozčiluje. "Kačeno, nesměj se! Stejně za to můžeš ty! Mamini řekni , že je to jen blbej vtip" začal breptat a s nadějí se koukl na mamku. "Ne srandu si nedělám a nepřehrávej to! To vydržíš, dvě hodiny mezi ječícíma Fanynkami-co ty váš, třeba se tam do některé zamiluješ, nebo jeden z Jonasů do tebe!" mrkla na něj mamka. Já se začla smát, brácha vypadal, že mamku asi nakopne. Místo toho mě štípnul, vyplázl jazyk a uraženě odešel. Cestou si něco žbrblal. Jediné, co jsem slyšela bylo…zabiju….špunty….vynahrazení a gayove! Blbec fakt! Mu to "zpříjemním" Vrhla jsem na mamku šťastný úsměv a skočila jsem jí kolem krku…..Děkuju, děkuju, ani nevíš, jakou radost jste mi udělali! A bráchy si nevšímejte, ten je blbej! Jdu zavolat Míše,jet se mi za ní nechce" vykřikla jsem a s radostí vyběhla nahoru do pokoje. Tam sem se rozvalila na postel,šáhla po mobilu a v hlavě si přehrávala,co se mi to vlastně teď stalo…Teď? Splnil se mi ten největší sen! Uvidím je naživo! Nejlepší lístky! Ani jsem se nezeptala kam..Noo to je jedno, hlavní je že je MÁM, a že se mnou může jet i Míša. MÍŠA! Až teď jsem si uvědomila, že jsem jí chtěla zavolat. Našla jsem její číslo a čekala až mi to vezme. " NOO?" ozvalo se na druhé straně telefonu. "Jaký no? Míšo sedíš? Jestli ne, tak si sedni nebo lehni nebo se aspoň něčeho chytni!" vyhrkla jsem na ni. "Bože Káčo,co blbneš?" odpověděla mi. "Neblázním, držíš se?" "Noo tak nějak jo no" "Takže, pomalu bal kufry,jedeš s náma do Francie a hlavně máme nejlepší lístky na JOnas Brothers" dořekla jsem a čekala co se bude dít. Nic se ale nestalo. "Míšo. Halooo nespi tam!" začala jsem si zn í dělat srandu. " Já nespím, jen se tady štípu.Neděláš si ze mě jen srandu? Vážně jedem do Francie a vážně na JB?"ptala se mě furt dokola. "Ano, ano, ano. Míšo že se mnou pojedeš? Já tam nechci jet sama. Jen teda nevím kdy,ale asi ještě před koncem roku. A jede s náma i Tom. Noo jdi to oznámit vašim,já se jdu zeptat mamky, a pak ti napíšu nebo zavolám. Tak zatím" rozloučila jsem se a zavěsila. V rychlosti jse pohlédla na kalendář koncertů, který jsem si vytiskla.Francie, Francie, FRANCIE! Za dva dny! Cože? Mno, tak to potěs,to pojedem asi HODNĚ brzo. No šla jsem si svoji teorii ověřit. "Mamii?"křičela jsem už ze schodů. " Ano? Co potřebuješ?" zeptala se a dál se věnovala vaření. "Nějak si mě zapomněla říct,kdy odjíždíme" zeptala jsem se pomalu. "Zlato, zítra dopoledne. Koncert je totiž za dva dny. Míše si volala?" "Joo volala, prý by jela ale musí se zeptat. A jak vyjeme to udělali se školou?"optala jsem se na to, co mě trápilo ze všeho nejmíň. "No, my tam už volali. Ty jsi uvolněna a Míša taky. Tak nějak jsme s tím počítali a dávno jsme volali její mamince. Ta s tím souhlasila a zařekla se, že to Míše neřekne. Jak je vidět, tak to dodržela. Zítra v 10 vám letí letadlo. Takže o půl 9 vyjedeme. Míša bude čekat na letišti. Teď bys měla jít balit a zjistit co ti chybí, abychom to mohli dyštak sjet koupit. Stejně tam budeme muset,pro další jídlo a něco tetě, abyste tam nejeli s prázdnou."dořekla mamka a já na ni zůstala jen zírat. Tak tyto museli plánovat dlouho. Jediný. Na co sem se zmohla byla věta: "jdu zavolat Míše"Schody jsem brala po dvou,abych byla naoře co nejdříve. " No to si snad dělaj prdel ne?" uslyšela jsem, jen co mi Míša zvedla mobil. " No to mi povídej, taky jsem na ni čuměla. Jako tohle dělat za našima zádama"rozčilovali jsme se, ale jen napůl ovšem. Na druhou stranu jsme byli strašně šťastné. Vždyť tohle je náš splněný sen. 14 dní ve Francii+koncert Jonas. "No nic Míšo, jdu si zabalit a nakoupit. Asi nemám co na sebe. Bože! Tak pa zítra nemůžu se dočkat!" řekla jsem a zavěsila. Do přehrávače jsem si dala CD, od koho jiného než od Jonas. Po hodině jsem měla všechno nachystané. Malování, žehličku a kartáček si tam dám ráno. Tak a teď můžu jít za mamkou. "Mamkoo jedem teda?" křičela jsem na ni do koupelny. "Jistě, jdi vyjet s Volvem, Tomáš ho blbě zaparkoval. Já si musím dojít pro kabelku."Noo Vyjet…to couvání. To mi v autoškole dalo zabrat,ale dala jsem to. Tom mi pomohl, a teď, když chci vycouvat,řeknu bráchoj. Sice remcá, ale vždycky to udělá. Město s mamkou jsem si hodně užila. Celou dobuj sem vyzvídala,tahala z ní různý moudra, ale nechtěla mi nic říct - Že je to překvapení. Najednou jsem spatřila jedno triko a v tu ránu mě napadla zlomyslnost. "Mamo? Počkej tady chvilku prosím. Něco mě napadlo." řekla jsem a odběhla do obchodu

1.Díl-Faleš

25. května 2010 v 17:10 Faleš

"Slečno Nováková, nechtěla byste vstávat a věnovat se chemii? " uslyšela jsem z povzdálí. Co? Co? Co to ten Krampera zas mele? Jak vstávat? Zmateně jsem se rozhlédla a uviděla celou třídu, jak na mě kouká. A hlavně Míšu, která se na mě culí. "Víš co? Necul se, nemohla jsi mě vzbudit?" rozčilovala jsem se. " Ne nemohla,když mě se líbí, jak spíš,jsi roztomilá"Šklebila se. " Nooo děkuju no, ti si radši nechala Kramperu mě vybuzerovat?" "Nováková!! Vy spíte a teď žvaníte. Víte co? Pojďte k tabuli a něco nám povězte! Pusa Vám jede, tak uvidíme, jak Vám půjdou Oxidanty!!" Krampera mě tam dusil asi 10 minut a nedostal ze mě ani slovo. Možná tak tabuli plnou smajlíků. Tereza v první lavici nadšeně poskakovala s rukou nahoře! Bože, jak ta mě vytáčela, co si o sobě myslí šprtka jedna? "Nováková, Za 5. Ani Vaše kresby vám nepomohli! A příště mlčte" "Jistě, budu se snažit" nafučeně jsem odkráčela, sedla si do lavice a po zbytek dne jsem nepromluvila ani slovo. Radši jsem si do uší dala IPod s Jonas
Brothers a zasnila se. No zasnila, spíš jsem pokračovala v tom, z čeho mě Krampera vytrhl! Ach jo. Nevím co se to se mnou děje, ale v poslední době sem jim propadla. Líbili se mi vždycky, ale teď? Takové myšlenky, co se mi honí hlavou. Některé jsou i nezveřejnitelné. Kdyby se mi to jednou splnilo. Moje nejtajnější přání. Setkat se s JB,nebo se aspoň dostat na jejich koncert. Taťka sice slíbil, že mi to zařídí, ale nějak se k tomu nemá. K čemu mi to je? Mít bohaté rodiče, kamarády a zdraví, když nemůžu mít to, po čem toužím nejvíc? Vidět je a hlavně JEHO! Ty jeho tmavé oči, tmavé krásné vlasy a jeho plné a smysluplné rty. Ach jo… " Míšo? Já jdu, fakt nemám náladu. Už jsem volala mamce,posílá pro mě bráchu. Je nemocnej. Tak se měj a pa!" Míša na mě nevěřícně koukala, obrátila se a odkráčela za klukama. Jak sem tam tak stála, přemýšlela jsem. Bylo tohle divadélko vážně nutný?Mohla sem vzít aspoň Míšu. No jo, ale teď už je to stejně jedno. Nějak cejtím i pozoruji, že jsem protivná- a to strašným způsobem. Ještě že už je za týden konec školy.Všichni nám dali pokoj, jen ten otrapa Krampera ne. "TUUUUUUU- ty voe, co to bylo za blbečka?? Otočím se a spatřím bráchovo BMW. Noo to jsem si mohla myslet, kdo jinej by to byl?
Rychle nasednu,pozdravím bráchu a připoutám se. "Ty segra, děje se něco? Jsi nějaká divná" začal se strachovat brácha. Tom-to je snad jedinej člověk, na kterého nejsem protivná. " Nee Tomi, nic, jen mám takový zvláštní myšlenkový pochody" zašklebila jsem se na něj " už potřebuju prázdniny" "Noo tak ty tvoje myšlenkový pochody jsou vždycky komedie:-D. Jinak myslím, že tyhle prázdniny si užiješ extrémně" řekl tajemně. "Jak extrémně?"vykulila jsem na něj oči. Asi 5 minut jsem ho vydírala, mlátila, vyhrožovala že za jízdy vystoupím, ale nic nepomohlo. "Víš co? Tak si to nech lakomče!" vyplázla jsem na něj jazyk. " Noo taky nechám a moc si nedovoluj, jsem starší!" " Starší? O blbejch 5 minut a furt mi to cpeš!" teď už jsem vážně začínala pěnit. Nevím jestli jsem se
zmínila, ale Tom je moje starší dvojče, a nic mě na něm nevytočí tak, jako když něco nakousne a pak to nedopoví-za to bych ho zabila. S Tomem jsme si až neuvěřitelně podobní, ne jen povahově, ale malinko i v obličeji. Najednou začli v radiu hrát SOS od JB, tak sem to zesílila. Vím jak je tom nesnáší- a jeho výraz to jen potvrdil, tak sem to zesílila ještě víc. To má za to. Jakmile skončila písnička, uviděla jsem naší příjezdovku,počkala jsem na bráchu,než uklidí auto a společně jsme vešli do domu. Jen co jsme vešli,ozval se mamky hlas. "Kačko, Tome…pojďte do kuchyně,musíme s Váma mluvit" "Mamko, já musím taky? Vždyť se mě to netýká" žadonil brácha. "Ale týká, nastala změna plánu." Jen to dořekla, brácha se zasekl a v tváři se mu objevil zděšený výraz. Takovýhle výraz si u něj pamatuju. Měl ho vždycky, když viděl pavouka. Noo, tak to bude jebovka,jestli se brácha tváři takhle.Celou cestu do kuchyně jsme se s Tomem pošťuchovali a smáli se. Jakmile jsme vkročili do kuchyně, úsměv nás přešel. Na stole leželi naše pasy a mamka chystala jídlo a s někým mluvila francouzsky přes heandsfreat.Zmateně sem Koukala na Toma, který se ale tvářil, že se každou chvilku pozvrací. "Tak se posaďte a pořádně poslouchejte, hlavně ty Kačko.Jelikož jste dobří studenti a blíží se Vám prázdniny,s tatínkem jsme se rozhodli, že Vás pošleme za tetou do Francie. Budete bydlet s ní v hotelu, jelikož její dům se přestavuje. Budete tam 14 dní. Ty Kačko, pokud chceš, budeš si tam moc vzít Míšu. Tome je mi líto, že ty musíš taky, ale s tatínkem budeme celé dva měsíce v LA, kam za náma ovšem přijedete aspoň na týden. Potom si budete moct dělat, co chcete. Jo a Kači, máš ty nejlepší místa na Jonas Brothers. Ty Tome, půjdeš s ní a pokud pojede i Míša, tak i s tou. Nějaké otázky?" dokončila mamka. "PROČ???" zoufale zaskučel Tomáš. "Proč musím taky? Já tam NECHCI! Tu Francii bych přežil, ale ten koncert? Nenávidíte mě nebo co??"